Se Sméťou za Brno čistější

Naše průmyslová společnosti produkuje velké množství odpadů nejrůznějšího druhu. Průměrný Čech vyhodí do odpadkového koše 400 kg odpadů ročně. Tohoto odpadu je potřeba se zbavit, což se řeší několika způsoby. Buď se odpad uloží na skládku, spálí se ve spalovně a nebo se může znovu využít - recyklovat.
Nejhorším řešením z těchto tří způsobů je nepochybně skládkování. Jsou typy materiálů, u kterých to nevadí - např. stavební odpad, ale z většiny jiných druhů odpadů pronikají ze skládky do ovzduší, půdy i spodních vod nejrůznější škodliviny.

Proto je ekologičtější odpad spálit, samozřejmě v moderní spalovně, nikoli doma v kamnech. Brněnská spalovna komunální odpad energeticky využívá. Odpad zde hoří sám bez přidání paliva a získané teplo vyrábí páru, která je dodávána do systému vytápění města. Brněnská spalovna z odpadu ročně vyrobí tolik tepla, které by pokrylo potřeby tepla pro 16 tisíc občanů tj. přibližně sídliště Vinohrady. Brněnská spalovna komunálního odpadu likviduje odpad při vysokých teplotách dosahujících 1000°C , při kterých vzniká méně škodlivin a má 2 stupně čištění spalin, které zachycují zplodiny z plynů, než jsou vypuštěny do ovzduší.

Druhým nejekologičtějším řešením je recyklace, při které se z již jednou použitého materiálu vyrobí nový produkt. Recyklace šetří primární suroviny, energii a méně znečišťuje vzduch a vodu než výroba z primárních surovin. Na druhé straně bychom měli mít na paměti, že také recyklace je ve své podstatě výroba, při které je spotřebovávána energie a která také produkuje odpady. Také ne vždy lze pomocí recyklace vyrobit stejně kvalitní výrobek jako byl ten, ze kterého byl materiál vyzískán.

Ideálním řešením je, aby odpad vůbec nevznikal. Toto řešení je v současné společnosti prakticky nereálné, přesto můžeme množství odpadu minimalizovat následujícími radami.
Předně je třeba si uvědomit, že tu není jen odpad, který vyhazujeme do koše (ten tvoří zhruba 10% odpadu), ale že odpad vzniká už při těžbě surovin (zhruba 30%) a při výrobě (cca 25%). Například při výrobě jednoho osobního automobilu vznikne 15 tun pevných odpadů, při výrobě půl kilogramu novin vznikne 10 kilogramů odpadů a za 10 gramy zlata zůstane tři a půl tuny hlušiny. Z toho vyplývá, že produkci odpadu můžeme předcházet i tím, že budeme kupovat pouze výrobky, které skutečně potřebujeme a nebudeme jimi plýtvat.

Nejsnáze ovšem můžeme ovlivnit odpad, který vyhazujeme do koše. Abychom vyhazovali co nejméně věcí, měli bychom výrobky co nejvíce využívat a předělávat. Šaty přešívat, porouchané výrobky opravovat, papír popisovat z obou stran atd. Nekupovat zboží na jedno použití, ať už se jedná o papírové ručníky, kapesníčky, plenky, zapalovače, které nejdou znovu plnit nebo baterie, které nejdou znovu dobíjet.

Možná se to na první pohled nezdá, ale třetinu domovního odpadu netvoří vysloužilé výrobky, ale obaly těchto výrobků. Proto bychom měli používat obalů co možná nejméně. V praxi to znamená, že bychom měli chodit na nákupy s vlastní taškou či batohem a nebrat si na každý výrobek reklamní igelitky. Odmítat u pokladem duplicitní balení věcí, např. knih. Nosit vlastní sáčky na pečivo, ovoce a zeleninu. Dávat přednost velkým balením před menšími. To znamená raději koupit limonádu v dvoulitrové láhvi a rozlévat je do sklenic než půllitrové lahve, nebo velké 500 g balení jogurtu místo 100 g. Dále je dobré dávat přednost materiálům, které se v Brně třídí a které je možné recyklovat. S žáky porovnáme nejčastěji užívané obaly z hlediska zátěže jakou představují pro životní prostředí a možnost jejich recyklace.

Z hlediska recyklace a zátěže na životní prostředí je nejpříznivější SKLENĚNÁ LÁHEV. Jednak některé z nich jsou vratné, takže mohou v ideálním případě vydržet až 70 oběhů a jednak sklo se velmi dobře recykluje. Skleněné střepy se využívají při výrobě nového skla, takže se z nich vyrobí stejně kvalitní surovina. Díky recyklaci skla se uspoří třetina energie, polovina vody, pětina emisí a 80% hlušiny, které by jinak vznikly při těžbě surovin pro výrobu nového skla. Lahve je třeba vhazovat do sběrných nádob bez kovových uzávěrů a třídit je na bílé a barevné kvůli odlišnému způsobu zpracování.

Recyklovat je možné také PET LAHVE a také se u nás tato recyklace provádí. Bohužel není z použitých PET lahví možné vyrobit stejně kvalitní produkt. Vzniklý plast je horší kvality a proto se z něj nedá vyrobit další PET láhev, ale např. umělohmotné odpadkové koše, parkové lavičky, kanalizační trubky a výplně do zimních bund. PET lahve se házejí do příslušných kontejnerů, sešlápnuté nebo slisované, aby nezabíraly zbytečně mnoho místa.

Oblíbeným obalem je rovněž nápojový karton. Pokud je nápoj určený k okamžité spotřebě - např. kefír, skládá se nápojový karton z papíru a z tenké vrstvy polyethylenu (plastu), krabice od nápojů trvanlivých (džusy, trvanlivé mléko) se navíc skládají z více materiálů. Nicméně v roce 2003 se u nás s recyklací těchto obalů začalo. Existují 2 metody zpracování. Jedna (tzv. suchá cesta) využívá celý obal, který se rozdrtí a ze vzniklého materiálu se vyrobí desky, které lze využít např. jako stavební izolaci. Druhá metoda (tzv. korá cesta ) od sebe oddělí jednotlivé vrstvy. K recyklaci se využije pouze papírová část obalu, jehož kvalitní celulózová vlákna jsou v papírnách oblíbené. Zbytek obalu - tj. hliníková a plastová část - se spálí.

Nápoje je možné zakoupit také v hliníkových plechovkách. Tyto obaly jsou nejméně příznivé pro životní prostředí, protože se při výrobě hliníku spotřebuje mimořádně vysoké množství energie. Konkrétně cca 3x více než při výrobě plastu a 25x více než při výrobě skla. Vede ke znečištění trojnásobného množství vody oproti sklu nebo plastu, šestinásobnému množství vzduchu oproti plastu a šestinásobné produkci pevných odpadů oproti sklu, plastu i papíru. Životní prostředí navíc poškozuje také těžba suroviny, ze které se hliník vyrábí - bauxitu. Recyklace hliníku je možná, ale u nás se téměř neprovádí. Navíc při recyklaci hliníku vzniká řada nebezpečných látek, - např. solné strusky, které končí na skládce.

Mezi další obaly, se kterými se setkáváme, patří KELÍMEK OD JOGURTU. Bohužel jogurty v ničem jiném nekoupíme, takže máme-li je rádi, nic jiného nám nezbývá. Jde podobně jako v případě nápojové krabice o obal složený z více materiálů. Některé jsou z papíru potaženého plastovou fólií, některé jsou pouze z plastu. Víčko bývá nejčastěji z hliníku potaženého plastem. Případná recyklace je obtížná a proto se prakticky neprovádí.

Dalším často užívaným obalem je MIKROTENOVÝ SÁČEK. Pokud těmito sáčky vysloveně neplýtváme, můžeme jim dát celkem dobré hodnocení z hlediska životního prostředí a to zejména proto, že k jeho výrobě stačí minimální množství materiálu. Je odolný, takže se jeden sáček může použít vícekrát.

PAPÍROVÝ SÁČEK naproti tomu využijeme jen jednou, protože se velmi snadno umastí nebo roztrhá. K jeho výrobě je zapotřebí více materiálu než k výrobě mikrotenového sáčku a protože výroba papíru zatěžuje životní prostředí zhruba stejně jako výroba plastu, můžeme spíše doporučit jeho plastového konkurenta.

Aby bylo možné obaly recyklovat, je třeba je třídit neboli separovat, to znamená každý vhodit do správného kontejneru. Společnost SAKO Brno, a.s. provozuje a zajišťuje mimo jiné odvoz kontejnerů na sklo, papír, PET lahve a objemný odpad.

Do sběrných nádob na sklo patří skleněné lahve na nápoje, zavařovačky, rozbité sklenice. Lahve je třeba vhazovat do sběrných nádob bez kovových uzávěrů a třídit je na bíle a barevné kvůli odlišnému způsobu zpracování. Naopak sem nepatří porcelán, keramika nebo zrcadlo.

Do sběrných nádob na PET lahve patří pouze PET lahve (mohou být s uzávěry i s etiketami) musí být sešlápnuté nebo slisované, aby nezabíraly zbytečně mnoho místa. Do kontejnerů nepatří obaly z jiných druhů plastů. Jednotlivé druhy plastů mají odlišné body tání a různé příměsi - např. stabilizátory, změkčovadla, prostředky proti hořlavosti, takže by při recyklaci způsobovaly problémy.

Do sběrných nádob na papír můžeme házet papíry všeho druhu. Pouze bychom měli mít na paměti, že např. nápojový karton není vyroben pouze z papíru, takže do kontejneru nepatří. U recyklace papíru se ušetří okolo 50% energie, 40% vody, o 75% se sníží znečištění vzduchu a o 35% znečištění vody. Na druhé straně recyklací papíru nelze vyrobit stejně kvalitní produkt. Z recyklovaného papíru se vyrábí např. toaletní papír, kartony na potraviny, lepenky, sešity, obálky a papíry, barva těchto výrobků je lehce zažloutlá.

U kontejneru na textil je to poměrně jednoduché. Patří sem nejrůznější oblečení, látky, závěsy a jiné textilie.

U nebezpečného odpadu je situace poněkud složitější. Patří sem řada rozličných výrobků, které obsahují nejrůznější toxické látky. Tyto výrobky by z důvodu kontaminace půdy, spodních vod i vzduchu neměly přijít ani na skládku, ani do spalovny. Mezi nebezpečný odpad patří nejrůznější barvy, laky, tmely, mořidla, látky nebo štětce se zbytky těchto látek, dezinfekční prostředky, leštidla kovů, ředidla, rozpouštědla, prostředky na údržbu dřeva, chladící látky s obsahem freonů, fotochemikálie, autokosmetika, autobaterie, motorové oleje, baterie, akumulátory, úsporné žárovky. Ne každého by možná napadlo, že mezi nebezpečný odpad patří i běžná kosmetika - tužidla, barvy na vlasy, přelivy, laky, odlakovače, zdravotnický materiál jako jsou nespotřebované léky a teploměry. Dále pak rostlinná hnojiva a prostředky na ochranu rostlin. Nebezpečné odpady můžete v Brně ukládat na sběrná střediska odpadu, kterých je v Brně 46.

Vysloužilé elektrospotřebiče tj. počítače, monitory, pračky, vysavače a ledničky jsou nově zpětně odebírány na již zmíněných sběrných střediscích odpadu a jsou odváženy do zpracovatelských závodů, kde jsou rozebírány a využívány. Poškozená elektrozařízení mohou být však zdrojem nebezpečného odpadu, např. k úpravě povrchu displejů a obrazovek se používají toxické kovy - olovo, baryum, kadmium, stroncium a cín. Jedovaté látky jsou také součástí jiných částí počítače.

Objemný odpad je odpad, který má velké rozměry jako např. starý nábytek nebo jeho části, koberce a nejrůznější přístroje velkých rozměrů. Pro ukládání tohoto druhu odpadu opět slouží sběrná střediska odpadu.

Jeden druh "recyklace" můžeme provádět i v domácím prostředí a je jím kompostování. Možná se to nezdá, ale zhruba čtvrtina odpadu je biologického původu a dá se zase biologicky rozložit na kompost - přírodní hnojivo, kterým můžeme pohnojit zahradu, záhon před domem nebo pokojové květiny. Kompostovat můžeme zbytky ovoce a zeleniny, vyluhovaný čaj, kávovou sedlinu, skořápky vajíček, chlupy domácích mazlíčků, dřevěný popel, zbytky rostlin a třeba i nepotištěný papír.

Třiďme odpad, má to smysl jak dnes, tak i pro naši budoucnost i pro budoucnost dalších generací. Nenechme po sobě Zemi plnou nevyužitého odpadu na skládkách. A začněme u sebe a zkusme to vysvětlit i svému okolí. Jak a co je možné v Brně třídit. Teď už to víte, tak se do toho dejme.